Věděli jste, že prasata mají v přirozených podmínkách složitý rituál při umírání? Když ve skupině někdo z nich umírá, střídají se u něj na stráži a leží s nemocným členem, dokud nezemře. Pak ten nejsilnější, vedoucí člen skupiny – většinou nejsilnější samice, drží stráž u mrtvého těla a jednotliví členové se chodí rozloučit tichým postáním vedle těla. Samice hlídá tak dlouho, dokud truchlení není u konce.
Ta zvířata, která si byla s mrtvým velmi blízko, truchlí takto několik dnů. Platí také, že čím více blízká si je skupina, čím déle spolu zvířata žijí, tím déle tento rituál trvá.
Richard Hoyle, který tento rituál pozoroval u prasat v projektu Pig Preserve, ještě dodává, že prasata běžně v podobných situacích pláčou.
O smutku a truchlení u zvířat psal už ostatně i laureát Nobelovy ceny, jeden z největších etologů Konrad Lorenz a byl popsán u mnoha druhů zvířat – od vlků, delfínů, slonů, až po lamy nebo straky.
Ve světle těchto fakt si není těžké představit, jak silně negativně a traumaticky musí zvířata prožívat transporty na jatka a samotné zabíjení členů jejich rodin. Podobně, jak bychom to asi cítili my.
